Nedávno jsem při procházení internetu narazil na článek Reuters, v němž se tvrdí, že nejstarší zdokumentovaný vtip na světě pochází ze starověkého Sumeru, a to z doby 1900 let př.n.l. To mi připomnělo, jak jsme se s manželkou těsně po studiích pustili do překladu starých čínských erotických anekdot, které nám tehdy jeden nejmenovaný český karikaturista přislíbil pomoci vydat. Bohužel zůstalo jen u slibů. Což vlastně ve finále ani tak nevadilo, protože při překladech se člověk opravdu pobavil. Čerpali jsme z knížečky Xiaolin Guangji (笑林广记; Siao-lin Kuang-t´i) – název se dá volně přeložit jako Velká sbírka z lesů smíchu. I umělecký pseudonym učence, jenž ji dal dohromady, hovoří za vše – Pán her. Jde o opravdu zajímavé dílko – měli jsme k dispozici novodobý přetisk vydání z roku 1781. Výbor obsahoval anekdoty a humorné příběhy původní, lidové i vybrané z klasických děl čínské literatury a nejstarší z nich pocházely z období dynastie Song (Sung, 960-1279 n.l.). Jinými slovy – některé z nich jsou tak staré, že vous páně Karla Marxe ve srovnání s nimi působí jako reklama na precizní práci trojbřitých čepelek Gillette. Jedno z vydání Xiaolin Guangji vypadalo takhle:
(obrázek použit s povolením autorky publikující v magazínu The World of Chinese)
Ale teď už k obsahu. Rozdělena do 12 sekcí, kniha si bere na paškál snad veškeré aspekty tehdejšího života – zkorumpované císařské úředníky, buddhistické mnichy a mnišky, chudáky i bohaté kupce, nástrahy společenského života. Některé vtípky až nepříjemně připomínají současnou realitu, jako třeba tenhle:
Před soudním líčením si chtěla žalující strana pojistit vítězství, a tak uplatila soudního úředníka 50 taely zlata. Obžalovaný se to však dozvěděl a zaslal úředníkovi dvojnásobek. Při soudním líčení pak úředník odsoudil žalobce k tvrdému trestu. Ten nechápavě otevřel dlaň směrem k úředníkovi (aby se připomněl) a říká: „ Ctihodnosti, já mám svá práva.“ Soudce rovněž k němu vztáhl rozevřenou dlaň a pravil: „Ano ty nízká osobo, máš svá práva.“ Pak však dlaň převrátil a poznamenal: „Jenže obžalovaný jich má víc“.
Erotické anekdoty (kvůli kterým byla sbírka údajně v 19. století po nějakou dobu zakázána) se též nebránily zesměšňování žádné oblasti společenského života, takže alespoň pár příkladů:
Jednoho úředníka povýšili. Hned se chlubil manželce: „Mé postavení je vyšší a důležitější, než předtím.“ Jeho žena se zamyslela a zeptala se: „Když tě povýšili, zvětšil se i ten tvůj?“ Úředník odvětil: „No samozřejmě“. Když se pak pomilovali, manželka se podivila, že to zvětšení nějak nepocítila. Její manžel ji však usadil: „Copak si myslíš, že když povýšili mne, ty jsi zůstala tam, kde jsi byla předtím? No tak vidíš, když se zvětšil mně, zvětšila se i tobě“.
Dospělý muž měl intimní vztah s mladým chlapcem. Když chlapec dospěl a chtěl se oženit, muž mu poskytl peníze na sňatek s dívkou, která se mu líbila. Vymínil si však, že bude moci kdykoli navštívit ložnici svého bývalého milence, a to i v době, kdy tam bude jeho žena. Jednou, když takhle přišel „na návštěvu“, narazil tam na chlapcovu tchýni, která byla šokována a volala na dceru: „Co tu chce ten cizí chlap?“ „To nic, to je jen manžel mého manžela,“ odvětila její dcera.“
Ne všechny anekdoty založené na slovních hříčkách, stejném znění výslovnosti různých znaků s jiným významem lze samozřejmě přeložit, ale při doplnění vysvětlivek jsou pochopitelné. Jedna takova nám přistála v mailu zrovna dnes a já jsem neodolal….takže: postava soudce Ti (celým jménem Di Renjie, Ti Žen-ťie) je českým čtenářům dozajista známa z detektivních románů holandského sinologa Roberta van Gulika. Tento vtip si pohrává se stejnozvučnými slabikami „diren“, jejichž záměna může být vražedná 🙂
Generál Li Yuanfang po těžkém zranění v bitvě ztratil paměť. Potkal jej soudce Ti a řekl: „Generále Li, poznáváš mne? Já jsem Di Renjie (狄仁杰)?“ Li Yuanfang tasil meč a nenávistně zařval: Slyšel jsem jen o Qingrenjie (情人节, svátek zamilovaných, sv. Valentýn), ale nikdy o žádném Direnjie (敌人节, svátek nepřátel).
Takže hezkého Valentýna a hezký víkend 😉