Čínský vzdělávací systém se s žáky či studenty na vyšších stupních opravdu nemazlí. Neustále narůstající požadavky na úroveň znalostí, přehršel domácích úkolů, nepovinně povinné mimoškolní aktivity, za které se „získávají body“ pro postup na vyšší stupínek. Vrcholem jsou náročné celostátní přijímací zkoušky na vysoké školy. Mnoho dětí začíná psychicky nezvládat procházení tímto labyrintem studia, které je doprovázeno tlakem jak ze strany rodičů, tak ze strany učitelů. Množí se případy odchodů ze školy či sebevražd – nejkřiklavějším případem je patrně sebevražda 10 letého chlapce z října loňského roku. Skočil z 30 patrové budovy, protože k tomu byl údajně vyzván učitelem poté, co nebyl schopen sepsat sebekritický článek o 1000 čínských znacích (trest za vyrušování při vyučování).
Čínská vláda již začala brát na vědomí možná nebezpečí tohoto rigidního, na memorování založeného systému vzdělání (dědictví tradičních zkoušek z imperiální éry). Mimo jiné i v kontextu toho, že takovéto vzdělání neprodukuje kreativitu a nezávislé myšlení, které by Čínu udrželo konkurenceschopnou vůči západu. V roce 2013 Ministerstvo školství ČLR zakázalo dávat písemné domácí úkoly v období letních prázdnin žákům prvních a druhých tříd základních škol. V dubnu loňského roku dokonce zahájilo kampaň na snížení nároků kladených na žáky základních a středních škol.
I přes snahu čínského vedení ulehčit žákům a studentům aspoň částečně strasti školních let začínají někteří čínští rodiče hledat alternativy oficiálnímu systému vzdělání v zemi. Jednou z nich je tzv. waldorfské školství – zde si dovolím citaci z oficiálních stránek Asociace waldorfských škol České republiky: Waldorfská pedagogika vychází z anthroposofické antropologie Rudolfa Steinera (1861-1925), která si všímá zákonitostí vývojových kroků dítěte a mladého člověka, proměn a rozvoje jeho vztahu ke světu a jeho schopnosti učit se. Učební plán, metody a obsahy výuky waldorfské školy jsou z tohoto poznání přímo odvozeny. Na základě Steinerovy antropologie vzniklo od r. 1919 až do současnosti na celém světě několik tisíc pedagogických a léčebně-pedagogických zařízení. Na výchovu je ve waldorfských školách nahlíženo jako na vývojový proces, v němž jsou určité předměty zaváděny ve specifických fázích individuálního rozvoje osobnosti. Smyslem je upravit učební plán potřebám a postupně se rozvíjejícím schopnostem dítěte.
Ještě před deseti lety neexistovala v Číně žádná vzdělávací instituce tohoto typu. První waldorfská škola otevřela brány svým žákům v září 2004 poblíž centra provincie Sichuan (S‘-čchuan), Chengdu (Čcheng-tu). Nyní už v zemi funguje cca 200 školek a více než 30 základních škol. Postupně se rozšiřovaly do středních i velkých měst včetně Pekingu a Šanghaje. Je nutno říci, že pro rodiče nebylo rozhodnutí umístit dítě do školy mimo oficiální vzdělávací systém jednoduchým krokem. Ve snaze posílit adaptaci waldorfského vzdělávání na čínskou kulturu a interakci s ní tyto školy pořádají školení pro rodiče (a dokonce i prarodiče) svých žáků, které vedou k lepšímu poznání a pochopení cílů, které si „waldorf“ v Číně vytýčil. Má tato alternativa v ČLR šanci konkurovat oficiálnímu systému? Jednou z odpovědí je možná názor profesorky Xia Lan (Sia Lan) z fakulty životního prostředí Sichuanské univerzity: „Dobré vzdělání neznamená slepé předávání vědomostí či ponechání plné zodpovědnosti za dítě na škole. Je to o pozitivním ovlivnění růstu mého dítěte prostřednictvím růstu mne samotné. Místo víry, že se naše děti stanou velkým úspěchem bychom měli raději věřit, že se naše děti nejprve stanou skvělými lidmi. Přeji si, aby se mé dítě stalo nejlepším sebou samým a aby se to splnilo, musím se stát nejlepší sama sebou též.“
Pro tento článek byly použity následující zdroje: